Lest (7)

„Prosím, nezabíjej mě.“

„Kdo jsi?“

„Jsem Elena Gilbert a jsem z budoucnosti.“

„Cože?“ Jackie okamžitě povolila sevření. Byla v šoku.

„Jsem tu já a budoucí Damon. Neměla bych ti to říkat, abych nezměnila budoucnost.“

„No to tedy neměla. Z jakého jste roku?“

„2010, jen to prosím neříkej Damonovi, ten by mě zabil.“ Jackie to nechápala. Damon z roku 2010, a že by chtěl někoho zabít.

„Jak to z roku 2010 to Damon měl nějakého agresivního potomka?“

„Ne, z Damona se stal upír.“ ‚Vždyť ho chtěla přeměnit, tak co se diví, nebo ne?‘

„Co? A kdy?“

„V roce 1864.“

„Jak je to možné? Já nechci, aby z něj byl upír. Jo, chci s ním žít věčně, ale ne s upírem, vždyť on to ani nechce. Jsou i jiné možnosti.“ Jackie přemýšlela nahlas a Elena se jen nestačila divit. Myslela si, že Damon chtěl být upírem, ale už se nediví ničemu. Může za to Stefan, měl jí to říct všechno a narovinu.

„Jak jste se sem dostali?“

„Damon si myslí, že za tím stojíš ty a Katherine.“

„Moment to znamená, že můj plán vyšel?“

„No…“

„Vyšel?“

„ANO, ale asi ne podle tvých představ.“

„Ale Damon, Katherine a já žijeme?“

„Jo.“

Jackie se ulevilo. Byla ráda, že všichni tři budou žít. Už začínala přemýšlet nad nádhernou budoucností, ale Elena jí vyrušila.

„Mám otázku. Jak si myslíš, že to teď mezi vámi třemi je?“ Elena věděla, že by neměla nic prozrazovat, aby nezměnila budoucnost, ale taky nechtěla, aby budoucnost překvapila Jackie. Nechápe, jak je možné, že za tak krátkou dobu si Jackie oblíbila, nikdy taková nebyla.

„No, že jsme při nejmenším přátelé a užíváme si společně život.“

„Tak to bohužel ale není.“

„Jak to tedy je?“ Jackie zmizel z tváře úsměv a bylo vidět, že je opravdu moc smutná.

„Damon nenávidí Katherine a hádá se svým bratrem. Nehádají se pořád, ale Stefanovi vadí, že jsme se stali s Damonem přáteli a příchod Katherine všechno úplně vyhrotil a už by si zase nejraději skočili po krku.“

„Cože? Ten osel je taky upír?“ Smutek okamžitě vystřídal vztek.

„Ano.“

„Eleno, Eleno, jsi tam někde?“ Damon se už konečně dostal do rezidence a mohl osvobodit Elenu.

„Jo, v Katherinině pokoji.“ Damon se okamžitě vydal do místnosti, kde byla Elena, ale zastavil ho Stefan.

„Damone, bratře, kde se tu bereš? Já myslel, že tě povolali do bitvy.“ Damon nevěděl, co má dělat. Ovlivnit ho, aby ho nechal na pokoji. Ne, to by nešlo, někdo by ho mohl vidět. Bude se z toho muset nějak vymotat jako člověk.

„Planý poplach.“

„Aha, no to je dobře, že se o tebe nemusíme s otcem strachovat.“

Už vidím, jak se o mě otec bojí, pomyslel si Damon a měl štěstí, že se bratr už na nic nevyptával a tak mohl jít klidně pro Elenu.

Vklouzl do Katherinina pokoje a uviděl Jackie. Na mysli se mu vybavila spousta krásných vzpomínek na ni. Vždycky byli dva nejlepší přátelé a úžasný pár, jenže to všechno překazila jedna čarodějnice, kterou za to proklínal, nenáviděl a samozřejmě ji za to zabil. Zase nebýt jí nikdy by nepotkal Elenu při snaze zachránit Katherine, kterou ta čarodějnice zavřela do hrobky, ale ne v roce 1864, ale v roce 1948, a spoutala Jackie. Tím navždy oslabila jejich velice silné pouto a ještě k tomu provedla kouzlo, které je od sebe odehnalo. Bylo to jediné kouzlo, které zasáhlo Jackie za její upíří existence. Ta čarodejnice musela mít podporu mrtvých čarodějnic, jinak by to nezvládla, a udělala to proto, že věděla o tom jak moc silní doslova nepřemožitelní jsou spolu: Jackie, Damon a Katherine.

„Jackie, co tu děláš?“

„Všechno ví.“

„Eleno. Neříkal jsem ti přeci, ať to nikomu neříkáš?“

„Jo, ale chtěla mě zabít.“

„Nezabila tě, mohla jsi si něco vymyslet.“

„Vždyť já neumím lhát.“

„Ale umíš.“

Zaslala: Dajdis