The Immortal Passion (3)

K této části doporučuji pustit si song Christina Perri – A Thousand Years (cover by Bianca).

 

ANDIE

Moje přání se vyplnilo, opět ho uvidím. Poslal mi nádhernou kytici růží se vzkazem. Myslela jsem, že o něm už nikdy neuslyším… A najednou. Našel si mě, napsal, chce mě vidět.

„Halo Andie, jsi ještě tady? Směje se mi kamarádka.

„Ano jsem. Jen…“

„Jen co?“

Nic jsem neřekla a jen se pousmála. Můj úsměv mluvil za vše a to Olivií jako odpověď stačila. Věděla, že na něj myslím. Odpoledne uteklo rychle. Většinou se stejně všechna témata stočila jen k němu.

Když v tom přišla máma. „Zlatíčko, máš návštěvu,“ řekla.

„Kdo je to?“ Zeptala jsem se.

„Jeden mladý gentleman,“ usmála se máma a odešla.

„Bože, to je on. On přišel, sem za mnou. Bože co mám dělat?“ Šílela jsem najednou.

„Klid, prostě jdi dolů. Vím, že ho chceš vidět,“ uklidňovala mě Oli.

Nadechla jsem se a sešla dolů ke dveřím. Když jsem je otevřela, myslela jsem, že omdlím radostí. Ale nesměla jsem to dát najevo. Co by si o mě pomyslel?

„Dobrý večer, doufám, že neruším,“ řekl s úsměvem.

„Ne, nerušíš,“ špitla jsem a podívala se na něj.

Ve chvíli, kdy se naše pohledy střetly, sklopila jsem oči.

„Co bys řekla na menší procházku, rád bych ti ukázal jedno místo,“ pronesl po chvíli Elijah.

„Tak dobře, jen se skočím rychle převléknout. Za minutku jsem zpět,“ přikývla jsem a běžela do pokoje.

Zezdola jsem ještě slyšela, jak říká: „Nemusíš spěchat, času je dost.“

Vběhla jsem do pokoje.

„Co se děje?“ Zeptala se mě zvědavě Oli.

„Pozval mě ven a já souhlasila. Musím na sebe rychle něco hodit, něco normálního,“ vyšilovala jsem nervózně.

„Tak si vem ty bíle letní šaty. Jsou kouzelné a moc ti sluší. Budeš vypadat sexy a zároveň jemně,“ dodala.

Přikývla jsem a hned si je oblékla. Pročesala jsem si rychle své vlasy. Konečně jsem byla hotová. Rozloučila jsem se s kamarádkou a běžela jsem opět dolů. Vyběhla jsem ze dveří.

„Tak můžeme jít, jsem připravená,“ řekla jsem a usmála se.

Podíval se na mě. „Sluší ti to.“

Nabídl mi rámě a zamířili jsme k autu. Oba jsme nastoupili a rozjeli se.

„Myslela jsem, že se jdeme projít?“

„To ano, ale nejdřív tě dovezu na jedno úžasné místo a tam se můžeme projít,“ řekl s úsměvem a dál se věnoval řízení.

Koukala jsem, jak ubíhá cesta, ale neodpustila jsem si letmé pohledy na něj. Jeho blízkost, jeho vůně –  to všechno mě přivádělo k šílenství. Najednou mě napadla zajímavá myšlenka. Jaké by to asi bylo, kdybych ho políbila? Rychle jsem to ale nechala plavat.

„Bože Andie, jsi šílená, co se to s tebou děje?“ Zašeptala jsem si sama pro sebe, tak aby mě neslyšel.

Elijah se jen pousmál a zastavil auto. Vystoupila jsem ven. Předemnou stála chata a za ní se rozprostíralo obrovské jezero s písčitým břehem.

„Jsme tady. Moje oblíbené místo. Myslel jsem, že bychom se mohli projít kolem jezera,“ pronesl.

Přikývla jsem a oba jsme zamířili k jezeru. Už se stmívalo, vál jemná vánek a hladina vody se tiše pohupovala.

„Jak jsi na tohle místo přišel?“ Zeptala jsem se ho.

„Vím o něm už dlouho. Chata je moje. Pořídil jsem si jí, abych se měl kde schovat, být někde sám, přemýšlet,“ odpověděl.

„Před kým se schováváš?“

„Většinou před mým bratrem. Nikdo o tomhle místě neví. Ty jsi první, které jsem to prozradil,“ usmál se.

„Ty máš bratra?“ Zastavila jsem se a zadívala se na jezero.

„Ano a ne jednoho. Mám tři bratry a jednu sestru. Jsme docela početná rodina… Ale o nich se bavit nebudeme. Pověz mi něco o sobě,“ dodal.

Cítila jsem jak se ke mně ze zadu přiblížil. Byl tak blízko. Zase jsem se celá chvěla.

„Ani není co, jsem jen mladá holka, která si touží splnit své sny.“

Najednou mě jeho ruce objaly. Otočil si mě k sobě. Stáli jsme tváří v tvář. Dívali jsme se sobě navzájem do očí.

„A co je tvůj sen?“ Zeptal se mě.

„Ochutnat tvoje rty…“ pomyslela jsem si sama pro sebe.

Aniž bych něco řekla, jeho rty se spojily s těmi mými. Cítila jsem se jako bych létala. Podlamovala se mi kolena, celá jsem se chvěla. On mě pevně držel v objetí. Nejdřív mě líbal pomalu a jemně, ale když vycítil, že se mi to líbí, jeho polibky byly čím dál vášnivější. Přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

„Tohle jsem chtěl udělat od chvíle, co jsem tě viděl,“ šeptl a dal mi letmý polibek do vlasů.

Spokojeně jsem stála v jeho objetí a vychutnávala si tuto jedinečnou chvíli.

„To není všechno moje milá. Ještě jedno překvapení,“ prohlásil Elijah, vzal mě za ruku a pomalu jsme se blížili k místu, kde už z dálky bylo vidět hořící svíčky.

Přišli jsme blíž. V písku stál malý stůl a na něm láhev vína a sklenky. Všude kolem hořely svíčky. Bylo to úžasné.

„Líbí?“ Mrknul na mě.

„Páni… Nevěděla jsem, že jsi takový romantik.“

Posadila jsem se na židli a Elijah nám oběma nalil sklenku vína. Pak se posadil vedle mě.

„Připíjím na tuhle úžasnou a jedinečnou chvíli s tebou,“ řekl.

„Na nás,“ dodala jsem.

Napila jsem se a položila sklenku na stůl. Elijah tiše seděl a pozoroval mě. Utápěla jsem se v těch jeho hnědých očích. Nikdo nemusel nic říkat, oba jsme věděli, že to bude neskutečný večer. Po chvíli mě chytil za ruku.

 

ELIJAH

Musel jsem se jí zase dotknout. Zjistit, že je to skutečnost. Že ona je skutečná. Její ruka se chvěla. Byla nervózní, ale cítil jsem, že je spokojená. Stejně jako já.

„Je mi s tebou strašně dobře. Nevím jak je to možné. Na plese mě to k tobě táhlo. Nemohla jsem to nijak vysvětlit. Když jsem přišla domů, říkala jsem si, jaký to byl krásný večer a že tě asi nikdy neuvidím. A pak ten vzkaz a… najednou jsi stál u mého domu. Bála jsem se, že je to jen sen a když otevřu oči, zmizíš. Jak… jak jsi mě vůbec našel?“ Zeptala se mě.

„To nebylo tak těžké, pomohl mi jeden známý,“ zalhal jsem. Co jsem jí měl říct? Že jsem upír a že je to pro mě maličkost? Ne, to ne. Nemůžu jí to říct. Bála by se mě. Ztratil bych jí.

„Aha,“ dodala a napila se vína.

„Co vůbec děláš?“ Zeptala se po chvíli.

„Já… ehm… pracoval jsem pro jednu formu s uměním a hodně jsem kvůli tomu cestoval. Ale teď už je to jiné.“

„A co přítelkyně?“

„Žádná není. Už dlouhou dobu žádná nebyla. Ale kdoví, možná se to změní,“ mrknul jsem na ni.

„Takže jsi už našel takovou, se kterou bys chtěl být?“

Podíval jsem se na ni a viděl ten její šibalský úsměv. „Myslím, že našel, ale nevím, co ona na to.“

„Co ty víš, třeba i ona bude chtít být s tebou,“ řekla a dala mi malý polibek.

Poté vypila svůj pohár vína a vstala. Popošla k vodě. Pomalými kroky vstoupila do vody, aby se trochu zchladila. Chvíli jsem se na ni díval, ale pak šel jsem za ní. Byl jsem už blízko, když se otočila a vyprskla na mě proud vody. Usmál jsem se, sundal si sako a šel k ní. Vzal jí do náruče a kráčel dál do vody. Snažila se vymanit z mého sevření. Myslela si, že je to sranda, ale když viděla, že to myslím vážně a že jdu pořád dál, držela se mě jako klíště.

„Odplata je sladká,“ řekl jsem a celou jí zmáčel ve vodě.

Oba jsme byli celí zmáčení. Držel jsem jí v náručí a díval se jí do očí. Musel jsem to udělat. Znova jsem jí políbil. Objala mě kolem krku a pevně se přitiskla. Naše rty, naše jazyky, opět se spojily.

„Je mi už trochu zima,“ špitla po chvíli.

Vyšel jsem s ní z vody a pustil jí. Mokré šaty přiléhaly na její dokonalou postavu. Sebral jsem sako ze země a vzal jí za ruku. Vraceli jsme se zpět k autu. Cestou jsem dostal lepší nápad. Když už jsme byli blízko, zamířil jsem místo k autu, rovnou k chatě.

„My nejedeme zpátky?“ Divila se Andie.

„Ne. Mám lepší nápad,“ pousmál jsem se a hledal klíčky od chaty. „Zůstaneme dneska tady, pokud chceš.“

Chvíli mlčela, ale pak odpověděla. „Ano, chci.“

Moje radost neznala mezí. Klíče jsem našel. Ale touha po ní byla silnější. Přitlačil jsem jí ke zdi, chytil za ruce a víc se k ní přitiskl. Naše rty byly od sebe pár centimetrů.

„Teď už jsi moje, princezno,“ zašeptal jsem a vášnivě jí začal líbat.

Zaslala: Ellie Davis