The Immortal Passion (1)

K této části doporučuji pustit si song od Duran Duran – Ordinary World.

 

ANDIE

„Srdečně Vás zveme na tematický ples v maskách…,“ znělo na pozvánce.

„Ty jsi taky dostala pozvánku na ples?“ Zeptala se mě kamarádka Olivie.

„Jo. Ty taky? To se tam uvidíme,“ usmála jsem se na ni.

„Hm, to nevím, nemám s kým jít a ani co na sebe. Ty tam snad jdeš?“ Zeptala se mě.

„Jasně. Mě je celkem jedno, že jdu sama, budu mít masku, kdo mě pozná a navíc kdoví, možná ulovím nějakého úžasného kluka,“ zasmála jsem se nahlas.

„To je taky fakt,“ začala se Olivie smát taky.

Olivie je má nejlepší kamarádka, vlastně je jako moje sestra. Znám jí odmalička. Vždy při mně stála a já bych pro ni udělala cokoliv.

„A co si vezmeš na sebe?“ Zeptala se mě najednou.

„Neboj, já už všechno mám. Šaty, masku i doplňky. Tak nějak jsem si to pořídila už předtím, chtěla jsem v tom jít na školní ples, ale nakonec jsem stejně nešla. Ten pitomý zápal plic mi to nedovolil. Ale teď to všechno využiju a uvidíš, jak zazářím,“ poznamenala jsem a vrhla se na prohledávání svého šatníku.

Olivie tiše seděla na posteli a přemýšlela, jestli nakonec jít nebo ne.

„Zlato, já nějak nevím. Asi nikam nepůjdu, nevadí?“ Podívala se na mě tím svým nevinným pohledem.

„Ne, to je v pořádku. Já se tam nějak zabavím,“ usmála jsem se a dál se věnovala svému šatníku.

Olivie ještě chvíli seděla u mě v pokoji, ale pak se zvedla, rozloučila se a odešla domů. Já jsem konečně vytáhla z šatníku své nádherné rudé šaty a položila je opatrně na postel. Svlékla jsem se, oblečení co jsem měla na sobě, jsem hodila na křeslo a šla si dát sprchu. Proud teplé vody, který stékal po mém těle, byl tak příjemný. Na chvíli jsem zapomněla na okolní svět.

Po chvíli rozjímání jsem konečně vyšla ze sprchy, zabalila jsem se do ručníku a posadila se ke stolku se zrcadlem. Vysušila jsem si svoje dlouhé vlasy a zvolila jemný make up. Pak jsem si vzala šaty a pomalu si je oblékla. Měly jednoduchý střih a to se mi na nich líbilo. Když jsem si je konečně oblékla, jejích dokonalý střih obepínal mé ladné křivky a padly jako ulité. Byla jsem spokojená s tím, jak vypadám. Ještě jsem si jemně pročesala vlasy a nechala je jen tak rozpuštěné. Takhle mi slušely nejvíc. K tomu jsem si ze stolku ještě vzala svou plesovou masku. Jednoduchá černá krajková maska s červeno-černými doplňky.

Když už jsem byla hotová, pochválila jsem se a vydala se konečně na ples. Cesta trvala asi půl hodiny, ale já najednou začala být nervózní a připadalo mi to jako věčnost. Najednou auto zastavilo před budovou, kde se konal ples. Vystoupila jsem a pomalu kráčela dovnitř. Vešla jsem do dlouhé chodby a dál jsem pokračovala až na její konec. Všude kolem jsem potkávala lidi v nádherných róbách.

Pak jsem se zastavila před velkými dveřmi, za kterými už bylo slyšet příjemnou hudbu. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Dveře se otevřely a já pomalými a nejistými kroky vstoupila na veliké schodiště, kde jsem se opět zastavila. Lidé dole v sálu tancovali a skvěle se bavili. Byla jsem nervózní, pomalými kroky jsem sestupovala dolů. Cítila jsem na sobě pohledy všech těch lidí a taky někoho jiného. Pomalu jsem kráčela krůček po krůčku směrem dolů. Ruce se mi třásly.

„No tak Andie, vždyť nikdo neví, že jsi to ty. Uklidni se a běž dolů,“ řekla jsem si tiše sama pro sebe.

Najednou jsem ho uviděla. Mezi tančícími páry stál mladý muž. Na sobě měl černý smoking, bílou košili, pás a motýlek v barvě vínové. Tvář mu zdobila černá maska. Vypadal tak elegantně, tajemně a zároveň sexy. Už dlouho jsem neviděla tak zajímavého chlapa. Když jsem sestupovala dolů i přes masku na jeho tváři jsem cítila jeho pohled. Celou dobu mě pozoroval, hypnotizoval pohledem. Nevím proč, ale táhlo mě to k němu. Přišla jsem až k němu a on mi nabídl své rámě jako pravý gentleman. Něžně mi chytil ruku a políbil, přesně tak jak jsem to viděla ve filmu. Vyzval mě k tanci a já jen tiše přikývla. Zrovna začali hrát pomalejší píseň. Naše dlaně se spojily, jemně ale pevně mě chytil za bok a oba jsme se roztančili do rytmu hudby. Stále jsem se mu dívala do jeho hnědých očí.

„Jste překrásná, nemůžu z vás zpustit zrak,“ řekl ten tajemný mladík.

Začervenala jsem se. „Děkuji…“

„Nejraději bych s vámi protancoval celou noc,“ prohlásil.

„Noc je ještě mladá, třeba se to vyplní,“ usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval.

Málem jsem upadla, jak se mi podlomily kolena, ale on mě chytil. Naše rty se přiblížily. Myslela jsem, že mě v tu chvíli políbí, ale on se trochu odtáhl a znova se pousmál. Na jednu stranu jsem po tom toužila, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že to neudělal. Vždyť ho ani neznám. Nevím o něm naprosto nic, ani jeho jméno. Ale přitahoval mě stále víc a víc. K žádnému jinému klukovi předtím mě to tak netáhlo jako k němu.

„Páni, co se to semnou děje,“ proletělo mi hlavou.

Milé komplimenty a fakt, že mě nechce pustit, se mi líbilo. A to se mi Olivie smála, že tu budu sama. Toužila jsem po tom dozvědět se o něm něco víc. Pro začátek by klidně stačilo jen jeho jméno. Po vzájemné dohodě, že si oba řekneme jméno, jsem mu prozradila to své a konečně tak zjistila i to jeho.

„Elijah… To jméno k němu sedí. Je stejně tajemné jako on,“ špitla jsem si sama pro sebe.

 

ELIJAH

„Mé jméno je Andie. Andie Rushová,“ pronesla tiše.

Podíval jsem se na ni a řekl: „Krásné jméno, stejně tak jako ty. Já jsem Elijah. Elijah Mikaelson,“ řekl jsem jí své jméno.

Chtěl jsem si s ní povídat, ale její krása mě naprosto uchvátila. Cítil jsem na ní, že je malinko nervózní a nesvá. Nemohl jsem z ní zpustit zrak. Něčím mně učarovala. A to jméno… Andie… Její krásné oči se na mě dívaly, jakmile jsem na ní pohlédl já, uhnula pohledem a zčervenala. Líbilo se mi, takhle si sní hrát. Stále jsem jí jemně držel kolem pasu. Tančili jsme a nepřestávali po sobě pokukovat. Byl jsem rád, že je u mě. Že jí můžu držet v objetí, i když jen u tance. Pohledy ostatních mužů, kteří se po ní dívali a obdivovali její krásu, mě začaly znervózňovat.

„Bože, vždyť jí ani neznám a žárlím jak malý kluk,“ pomyslel jsem si.

Stále jsme tančili v rytmu pomalé písně, která se zrovna linula sálem. Bál jsem se, že když přestaneme tančit, ona mi někde zmizí a já ji už nikdy nespatřím. Její pohyby, to jak vypadala, jak mluvila, jak se smála, to všechno na ni bylo naprosto dokonalé.

„Co kdybychom si dali sklenku šampaňského?“ Zeptal jsem se najednou.

„Velmi ráda,“ řekla.

Oba jsme přestali tancovat a vydali se ke stolu s pitím. Podal jsem jí sklenku šampaňského. Opatrně si jí ode mě vzala a jemně upila.

„Na tak skvělém plese jsem ještě nebyla. Vy jste… teda ty jsi na plese už byl nebo je to tvůj první?“ Zeptala se mě.

„Ne ne, já už mám pár takových večerů za sebou, ale pokud to mám zhodnotit, tenhle je asi nejlepší,“ pousmál jsem se a upil ze své sklenky.

„Nejlepší? A čím to?“

„Bude to asi tím, že jsem dneska poznal překrásnou mladou dívku, ze které nemohu spustit zrak,“ poznamenal jsem.

„Překrásnou? To trošku přeháníš, nemyslíš?“ Zasmála se.

„Nepřeháním, to je naprostá pravda. Na tomhle plese je plno krásných dam, ale žádná se ti krásou nevyrovná,“ mrknul jsem na ni a dopil zbytek šampaňského.

Podívala se na mě a já spatřil ten nejúžasnější úsměv, jaký jsem kdy za svůj život viděl.

„Co kdybychom šli na terasu nadýchat se čistého vzduchu, tady v sále je příšerné teplo,“ řekla a zamířila ze sálu přímo ven.

Já ji následoval. Vyšli jsme na malou terasu. Venku vál jemný a teplý větřík a nebe bylo poseté hvězdami. Kromě hvězd nás pozoroval i měsíc, který byl tuto noc v úplňku. Andie popošla k zábradlí. Já stále stál opodál.

„Dneska je venku vážně krásně a ten měsíc,… nemám slov,“ zašeptala a podívala se na oblohu.

„Ano, máš pravdu, je krásný.“

„Elijahu, můžu se tě na něco zeptat?“

Zajisté, jen se ptej,“ usmál jsem se a popošel k ní blíž.

Ona se otočila a podívala se mi do očí. Pak je sklopila. „Ty jsi sem přišel sám nebo tě v sále někde hledá nějaká slečna?“

„Žádná jiná nikde není, jsem tady úplně sám. Měl jsem sem vzít jednu známou, ale to by nedopadlo dobře a navíc jsem na ni neměl náladu. A kdopak je tady s tebou, neříkej mi, že jsi sem přišla taky sama?“ Zeptal jsem se na oplátku já ji.

„Taky nikdo. Mně nevadilo jít sem samotná. Kamarádka se nakonec rozhodla nejít a navíc jsem nějak tušila, že jít samotná se vyplatí.“

Přistoupil jsem k ní blíž, naše rty byly od sebe jen malý kousek. Ona opět znervózněla a otočila se. Zavřela oči a nechala vítr, aby si pohrával s jejími dlouhými vlasy. V měsíčním světle vypadala ještě líp. Najednou moje touha políbit jí byla silnější než na začátku. Ale bál jsem se. Já, Původní, jsem dostal strach políbit obyčejného člověka.

„Víš, já se obvykle takhle s kluky hned nebavím. Jsem spíš ten typ stydlivky. Ale u tebe je to jiné a já nechápu co se děje. Už když jsem stála na schodech, jsem cítila, jak mě pozoruješ a když jsem scházela dolů a uviděla tě, něco mě k tobě táhlo. Tohle se mi ještě nestalo, a abych řekla pravdu, trochu mě to děsí,“ vyhrkla ze sebe najednou.

„Omlouvám se, pokud jsem tě nějak vyděsil, věř, že tohle jsem v plánu neměl,“ poznamenal jsem, „ Ale když jsem tě uviděl… „

„Když jsi mě uviděl tak co?“ Zeptala se.

„Nešlo nedívat se jinam. Okouzlila jsi mě,“ přiznal jsem se.

Otočila se ke mně, pousmála a pohladila mě něžně po tváři.

„Je už hodně pozdě, myslím, že půjdu domů,“ poznamenala a dala se k odchodu.

Následoval jsem jí. Vyšli jsme ze sálu, prošli dlouhou chodbou a nakonec jsme oba stanuli před budovou.

„Mohu tě na rozloučenou… ehm políbit?“ Zeptal jsem se nesměle.

„Ano, ale jen malý polibek na tvář,“ začervenala se.

Popošel jsem k ní a něžně jí políbil na líčko. V tu chvíli jsem ucítil, jak se jí zrychlil tep.

„Přeju dobrou noc…,“ rozloučila se, nastoupila do auta a odjela.

„Dobrou noc…,“ zašeptal jsem.

Ještě chvíli jsem tam stál a koukal, jak se vzdaluje. Pak jsem se otočil a vydal se ulicemi domů.  Měsíc mi svítil na cestu. Dokonce jsem se přistihl, že se usmívám. Mám proč, potkal jsem anděla.

„Jak ale zareaguje, když jí řeknu, kdo jsem. Bude mě nenávidět nebo se s tím smíří? Raději jí teď neřeknu nic, bude to tak nejlepší,“ ozval se můj hlas v hlavě.

Zabočil jsem do postranní ulice a zmizel v temném stínu budov.

Zaslala: Ellie Davis