Změna je život

Znovu na sebe pohlédla do zrcadla. Sama nemohla uvěřit tomu co udělala. Zajela si rukou do vlasů a pak se zářivě usmála na kadeřnici, která nervózně postávala vedle a čekala na její reakci. „Děkuju…ani nevíte jak jsem vám vděčná.“ Konečně odtrhla pohled od dívky v zrcadle, která rozhodně nevypadala jako ona. Obličej jí jen zářil a aby ne, definitivně se zbavila té hrozné podobnosti mezi ní a Kathrine. To bylo přeci hlavní a navíc, nový účes jí slušel. Dřív po pás dlouhé, kaštanové vlasy byly teď sestříhané k lopatkám a měly asi o tři odstíny světlejší barvu. „Kolik jsem dlužná?“
„Deset dolarů.“ Kadeřnice jí opětovala úsměv, očividně nadšená z toho, že se účes líbí.
Elena tedy zaplatila a spokojeně vyšla z obchodu. Svět se zdál najednou mnohem jasnější než předchozí večer. Překvapení a částečná otupělost všech smyslů vyprchala. Teď by se klidně mohla postavit před Stefana a zeptat se co to má znamenat. Zeptat se na tu až přízračnou podobnost mezi ní a dívkou, kterou Stefan a Damon milovali. Ale neměla na to náladu. Jestli s ní Stefan ještě bude chtít mluvit najde si jí sám. Teď se chtěla prostě jen procházet. Zamířila na hřbitov. Možná, že tam něco napíše do deníku, ale spíš ne. Bude jen chodit a dýchat čerstvý vzduch.
Procházela se mezi náhrobky a přemýšlela. Vlastně, to není pravda. V hlavě měla prázdno. Byla v takovém tom stavu kdy usínáme, sny pozvolna přichází, ale ještě můžeme slyšet dozvuky reality. Proto si ani nevšimla když na náhrobek před ní usedl havran a začal si jí zkoumavě prohlížet svýma černýma očima. Všimla si ho až když zakrákal a znovu vzlétl. Zvedla k němu oči a pozorovala ho až do té doby než zalétl do blízkého lesa. Zavrtěla hlavou a pokračovala v cestě. Do stavu „usínání“ se už ale nevrátila. Jakmile byla jednou vyrušena nešlo to. I když, možná by se jí to povedlo kdyby měla víc času. Nedošla totiž ani k druhému hrobu a najednou před ní stál Damon. Na tváři měl výraz, který u něj ještě nikdy neviděla. Byla to směsice překvapení a zmatku. Oči mu ale jiskřily a to nesedělo ani k jednomu z těchto pocitů. Dlouze se na ní koukal a zkoumal tu změnu, zapříčiněnou novým účesem. Nikdo by neřekl, že i zásah takhle malého charakteru může mít takový dopad. Damonův pohled byl pro Elenu dost znepokojující. Sice se na něj chvíli vydržela koukat, ale po nějaké době musela sklopit oči k zemi. Nikdy dřív si neuvědomila jak má Damon pronikavý pohled.
„Tedy Gilbertová!“ vydechl konečně. „Vypadáš úžasně. Slušelo ti to i předtím, ale teď? Wow.“ Mrkl na ní a zvedl jí hlavu. „ Je ta zem o tolik zajímavější než já?“
„Nech mě na pokoji Damone…“ To bylo to jediné co ze sebe dokázala v té chvíli dostat. A navíc to vůbec neznělo jako by to myslela vážně. Byla příliš překvapená jeho reakcí.
„Nic ti nedělám Gilbertová. Pouze mluvím a obdivně se na tebe koukám. Za to mě nemůžeš zažalovat…na to mám právo moje milá.“ Ušklíbl se a znovu si jí začal prohlížet. Pak se jeho obličej rozzářil jako když pětileté dítě dostane hračku o kterou tak dlouho prosilo. „Sporýš už se nenosí?“ Pobaveně pozvedl obočí. Nejdřív nechápala na co naráží, ale pak si to uvědomila. Reflexivně si sáhla na krk kde se jí ještě včera houpal přívěšek od Stefana. Jistě, po tom co včera večer viděla obrázek Kathrine tak si ho sundala. V tu chvíli si uvědomila, že už jí před Damonem nic nechrání… začala pomalu ustupovat. On jí jen pobaveně pozoroval a pak v mžiku, jakoby nic stál před ní a držel jí za ramena. „Přeci se mě najednou nezačneš bát moje malá.“ Jeho úsměv se ještě víc roztáhl. „Nechci ti nic udělat. Teď když jsi tak krásná ani bych si to nedovolil.“Zasmál se. „Už tě takhle viděl můj milý bratříček?“ Elena jen zavrtěla hlavou, nebyla schopná ze sebe cokoliv vydat. „To jsem si mohl myslet.“ Stisk jeho paží na jejích ramenou trochu zesílil. „A smím se zeptat proč jsi to udělala? A nesnaž se mi tu namluvit, že jsi prostě potřebovala změnu.“Jeho oči se vpíjely do jejích. Tentokrát však nebyla schopná uhnout.
„Katherine… To kvůli Katherine, protože jsem vypadala jako ona.“ Udiveně zatřásla hlavou. „Já ti to nechci říkat. Přestaň mě hypnotizovat Damone.“
„Páni, máš silnou osobnost Gilbertová.“ Pobaveně se zasmál. „Sice děláš co ti řeknu, ale uvědomuješ si, že něco tu není správně. Byla by z tebe úžasná upírka.“ Přiblížil se k ní tak, že mohla cítit jeho dech na své tváři a pak jí hrubě políbil. Jen krátkou dobu Eleně trvalo než si uvědomila co se děje a pokusila se ho od sebe odstrčit. Odlepil se od ní a zasmál se. „No tak..uznej Gilbertová. Líbám mnohem líp než můj mladší bráška.“ Oči mu svítily a na tváři měl pobavený úsměv.
„Nech mě Damone. Takhle to nemá být. Prosím.“ Upřela na něj prosebný pohled v naději, že tohle by snad mohlo zabrat.
„Ach jsi tak roztomilá když o něco prosíš. Samou láskou bych tě snědl drahá.“ Vycenil zuby a přitiskl si jí k sobě. „Škoda mi jen přijde toho jak jste vy lidi hrozně křehká stvoření. S tím by chtělo něco udělat.“ Když to říkal nakláněl se k jejímu odhalenému hrdlu. Poslední slova už jí šeptal do ucha. Nakonec se zakousnul, slastně přivřel oči a začal se krmit. Elena stačila jen jednou vykřiknout a pak omdlela. Damon jí opatrně položil na zem a klek s vedle ní. „Stefan si tě nezaslouží Eleno. Budeme spolu, uvidíš brzy si na nový život zvykneš.“ Usmál se a prokousl si zápěstí. Pak zkrvavenou ruku přitiskl k jejím ústům. „Pij…Budeš moje královna temnot.“Zasmál se když dívka ležící u jeho nohou otevřela oči a začala hltavě pít. Nechal jí nějakou dobu aby se krmila a pak ruku odtrhl. „Prozatím to stačí krásko. Někdy možná dostaneš víc, ale dnes ne.“ Zvedl jí ze země a políbil jí na čelo. Krásně se na ní usmál a pak jí zlomil vaz. „Uvidíš, bude nám spolu dobře.“ Zářivě se usmál a vydal se s Elenou v náručí do lesa, kam předtím zaletěl jako havran.

Zaslala: Bajula