Sbohem… (5)

Bonnie se rozhlédla po svých přátelích. Všichni na ni povzbudivě kývli. Bonnie jim gesto opětovala a zaklepala na luxusní bílé dveře. Chvíli čekali uprostřed chodby. Za chvíli se dveře otevřely a ona vyšla. Tmavé vlasy jí splývaly přes ramena. Přes olivovou pleť jí splývaly černé šaty. Zhluboka se nadechla.

„Ahoj, Bonnie. Potřebuješ něco?“ zeptala se rozrušeně.

„Říkala jsi, že se ještě uvidíme… nebo ne?“ pousmála se Bonnie Bennettová a pak se na ženu pronikavě zadívala.

„Jistě… Pojď dál… Bonnie,“ řekla žena. Poslední slovo pečlivě zdůraznila a přitom se zadívala na Stefana, čímž dala jasně najevo, že upíry do svého bytu nepozve. Poté pokynula i Eleně a Alaricovi. Když vešli, zavřela dveře.

Stefan s Caroline se na sebe podívali a pokrčili rameny.

„V Chicagu jsem ještě nikdy nebyla,“ usmála se po chvíli Caroline. Stefan jí úsměv opětoval.

„Provedu tě,“ dodal a Caroline se rozzářila.  Pak oba zamířili k výtahu a vydali se do ulic města…

Bonnie, Elena a Alaric se mezitím posadili v obýváků tmavovlasé ženy. Mladá čarodějka se zatřásla. Sálalo to tady obrovskou mocí. Něco takového ještě nezažila… Tmavovlasá žena ihned převzala slovo.

„Takže… Proč jste přišli?“ zeptala se.

„Ty víš proč,“ odpověděl okamžitě Alaric. Žena jej probodla pohledem.

„Omlouvám se, ale vážně nemám tušení, o čem mluvíte. Řekněte to na rovinu.“ Bonnie chtěla něco říct, ale nestihla se ani nadechnout.

„Ale no tak… Otevřela jsi bránu do jiného světa a poslala do ní Damona jako oběť, nemám-li pravdu…“ prohlásila Elena a všichni na ni zaujatě pohlédli.

„Jak mi to dokážete?“ ušklíbla se žena.

„Nehraj to na nás…“ odvětila Elena a dala ruce v bok. Žena se zamračila.

„Jak vám můžu věřit?“ vyhrkla.

Bonnie vstala a rychle se k ženě přiblížila. Pevně ji chytila za nadloktí a stiskla ji. Navzájem si hleděly do očí a tiše se usmívaly.

„Copak si na mě nepamatuješ? Můžeš mi věřit, *****,“ zašeptala Bonnie a zhluboka se nadechla. Žena přikývla a Bonnie ji pustila.

„Dobře. Řeknu vám to. Musela jsem to udělat. Našla jsem toto kouzlo v jedné z knih. Věděla jsem, že je špatné. Že ho nesmím nikdy provést… Ale… někdo… to po mně chtěl. A já to musela udělat. Pro… někoho. Nevím, proč je to tak důležité, ale prý to má výhody i pro mě. Získala jsem obrovskou moc. Vím, že to cítíš, Bonnie. A potřebovali jsme oběť. A Damon… Nevím, proč to měl být Damon, ale… ten někdo to tak chtěl. A já tak učinila. Ale nevím, jak ho dostat zpět. Musela bych se spojit s čarodějkou na druhé straně… Ale žádnou tam neznám. Ani nevím, jestli tam existují čarodějky. Kdybych se mohla spojit s Damonem, pomohlo by mi to jí vyhledat. On by mi pomohl, alespoň doufám. Ale nemůžu se s ním spojit. Nemůžu se spojit s nikým odtamtud. Jediné co můžu udělat je, poslat tam někoho jiného, kdo ví, co má dělat. Ale… je to riskantní. Příliš nebezpečné… Nemohlo by se to podařit… Ale kdyby ano… Mohla bych pak zabít… toho někoho… Nyní však nemůžu provádět jiná kouzla, brána by se zavřela. Takže… Řekněme, že by se mi to ani nepodařilo a… toho někoho… by to rozzlobilo,“ vydechla ******.

„Otázka zní, kdo je ten někdo,“ přerušila ji Elena a uraženě se zamračila.

„To nemůžu říct. Nemůžu dělat nic… Nemůžu tam ani nikoho poslat, jak jsem řekla. A navíc… Kdo by byl ochotný obětovat se jen tak pro někoho?“ zeptala se čarodějka.

„Ale to přeci není jen tak někdo! Je to Damon!“ pokračovala Elena.

„Eleno…“ začal Alaric.

„Nemůžeme ho přeci nechat v nějakém světě… jen tak… To přeci nejde!“ Elena se postavila a rozhodila rukama.

„Ty bys to snad podstoupila?“ ušklíbla se *****. Elena se odmlčela. Musela přemýšlet. Nechtěla uvíznout někde… úplně mimo její život. Ale zároveň ho tam přeci nemohla nechat… Ovšem… Sama by tam přeci nešla, nebo ano?

„Jo. Půjdeme tam, najdeme čarodějku a přivedeme ho zpátky,“ řekla nakonec.

Všichni na ní zaujatě hleděli. Bonnie se zhluboka nadechla.

„Půjdeme? Koho myslíš tím půjdeme?“ vyptávala se ****. Elena polkla. Než však stačila odpovědět, kdosi zaklepal na dveře. ***** došla ke dveřím a otevřela je. Za nimi stál Stefan a Caroline.  Elena vyhledala Stefanův pohled. On kývl.

„Nevím, o čem přesně jste diskutovali. Ale já půjdu. Nevím, jaké je riziko. Ale půjdu zachránit svého bratra. Půjdu s tebou, Eleno. S tebou půjdu kamkoli…“

Zaslala: NikaRoovy