Sbohem… (3)

Místností se ozývalo mnoho hlasů a dohadů. Každý měl svůj názor, nikdo ale neměl žádný návrh, jak to vyřešit. A všichni pořád nemohli uvěřit slovům, která vyšla z úst Bonnie Bennettové. Ale neměli jinou možnost. Čarodějčiny vize bývaly přesné.

„Fajn. Řekněme, že se Damon dostal opravdu do jiné dimenze. Když tomu budeme věřit, nastanou stejně další otázky. Jak? Proč? Kam? A kdo z vás na ně zná odpověď?“ zvolala nakonec Elena a rozhlédla se po svých přátelích.

„Něco jsem našel,“ ozval se Alaric Saltzman, který listoval Bonniinými knihami. Všichni se k němu zvědavě otočili.

„Co se tam píše?“ zeptal se Stefan.

„Píšou tady, že čarodějka, která dokáže nahromadit dostatek síly, může otevřít vchod do jiného světa. Je to složitější proces. Jako obvykle, musí probíhat za úplňku. Musí proto použít oběť, která musí být nadpřirozenou bytostí. Oběť se přesune do toho jiného světa. Nazpátek ji může vrátit jedině čarodějka, která odtamtud pochází, s pomocí čarodějky, která bránu otevřela,“ řekl Rick.

„Chceš říct, že Damon má být ta oběť?“ vyhrkla vzápětí Elena Gilbertová.

„Podle toho, co čtu, tak nejspíš ano.“

„A jak vůbec dokážeme tu čarodějku z té dimenze kontaktovat? Vždyť ani žádnou neznáme. V podstatě neznáme žádnou čarodějku z tamtoho světa!“

„V tom je ten problém. Podle všeho v tom světě nadpřirozeno nikdo nezná. Nic takového tam ani neexistuje. Co je známo… Jen nějací lidé mají tak trochu nemožné schopnosti, ale nedají se označovat přímo za čarodějky,“ oznámil rozrušeně Alaric.

„Pak ale nemůžeme dostat Damona zpět…“ ozvala se poprvé Caroline, která sem před chvílí přijela. Alaric přikývl.

„Ale nějak ho přeci musíme dostat zpátky!“ naléhala Elena.

„Pokud je v tom světě skutečně čarodějka,“ říkal Rick položený do knihy. „Pak doufej, že brána ještě nebyla uzavřena. Podruhé se již neotevře.“

„Ale proč by ta čarodějka tu bránu vůbec otvírala? Jaký z toho má ona přínos?“ zeptala se Caroline Forbesová.

„Tím, že otevřela bránu, dosáhla velké moci. Nyní může tu moc sát ze všech ze světa, ve kterém se její oběť nachází,“ zamumlala Bonnie a tvářila se, jakoby jí najednou něco došlo.

„Jak to víš?“ vydechl Alaric. „Tady se nic takového nepíše.“

„Něco mi říkala babička. Nebylo to takhle přímo, ale řekla mi: I z jiných světů můžeš získat, ale vždy musíš někoho obětovat. Jen najdi klíč.“ Vysvětlila Bonnie.

„Dobře. Ale kdo je tou čarodějkou, která bránu otevřela?“ řekla Elena.

„Nemůžeme hledat mezi čarodějkami z celého světa! To nikdy nedokážeme!“ polkl Rick.

„Ulehčím vám hledání,“ zašeptala Bonnie a všichni na ni upřeli tázavý pohled. „Babička mi říkala, že to, co mi řekla, v žádné knize nenajdu. Je to Bennettovic jakési dědictví, které se předává s generací po generaci po všechny potomky.“

„Ale to znamená…“ uvědomila si náhle Caroline.

„Že ta čarodějka je Bennettová,“ dokončil to Rick a všichni se na sebe podívali.

V autě bylo celkem dusno, proto si Elena otevřela okýnko. Vyhlédla ven. Okraj silnice obklopovaly dlouhé pláně, párkrát se tam objevil nějaký strom. Po jejím boku seděla Bonnie, která se pilně věnovala řízení. Za nimi se na sebe tiskli Caroline, Alaric a Stefan.

„Jseš si jistá, že je to ona, kdo otevřela tu bránu?“ zeptala se už asi podesáté Caroline.

„Ano. Najednou cítím tu energii z toho svět, jelikož jsme příbuzné, takže se té moci kapku dostalo i mně. A v té síle cítím i její sílu. Cítím ji. Je tu cítit přesně tak, jako když jsem se jí dotkla. Takže to musí být ona,“ potvrdila Bonnie.

„Fajn. Navíc je to jediná Bennettovic čarodějka, kterou známe. Takže nám vlastně nic jiného nezbývá,“ dodal Alaric.

Pak už nikdo nemluvil. Bylo ticho po celou cestu až k ní.

Zaslala: NikaRoovy