Nečekaná láska (1)

Poznámka: Tato povídka volně navazuje na 17. díl 3. série. Myslím, že začátek se bude více líbit fanouškům Deleny. Je psána z pohledu Rebekah.

Podvedl mě. Choval se ke mně jako k děvce. Využil mě k tomu, aby zjistil, jak mě zabít a já husa jsem s ním byla s vědomím, že z toho bude něco víc i poprví, ale jsem pro něj jen potěšením, když ho jeho drahá Elenka naštve. Tak ráda bych mu řekla, že ho miluju, jenže on by se mi vysmál do obličeje, prohlásil mě za blázna a vysvětlil mi, že miluje tu svini Elenu, a že to bude vždycky jen ona.

Musím ho dostat. Miluju jeho tělo, smysl pro humor, miluju na něm prostě všechno. Nejde to vysvětlit, je to prostě Damon a toho nejde nemilovat. Jenom ta mrcha ho pořád trápí. Sotva se udržím, abych ho neobjala, když je smutný a trápí se kvůli ní. Nechápu, jak mu mohla říct, že jeho láska k ní je jeho problém. Kdyby mně řekl, že mě miluje, neudržela bych se a políbila bych ho.

Já nevím, co si o sobě ta blbka myslí. Právě teď se zase hádá s Damonem. Za posledních sedm dní jsem postřehla dvacet pět hádek. Dřív se jen hašteřili, ale potom co Sage zradila Damona, se jejich hádky začaly stupňovat a lítaly i facky a to z obou stran. Dvacátá pátá hádka je u konce a Elena si ke mně jde sednout.

„Problémy v ráji?“ zeptala jsem se opatrně, aby nebylo poznat, že se zajímám o Damona. Když nad tím přemýšlím, o čem by se mohli pořád hádat. Jedna věc by tu byla, ale to už je víc jak týden starý. Elena asi nedokáže překousnout, že matka její nejlepší kamarádky je upírka a opět od ní zdrhla. Měla by jít na soutěž matka roku, ale to by jí nesměla být protivníkem moje matka. Ta by to vyhrála na celý čáře.

„Jo.“ Elena mi odpověděla, jako bych za to mohla já. Je to možný.

„Proč se pořád hádáte?“

„Nedělej, že tě to zajímá.“ Ou, tak asi za to nemůžu nebo na tom mam větší podíl než si myslím.

„Řekněme, že mě to zajímá a stejně nemáš si s kým o tom popovídat. Tak mluv.“

„Já ani nevím, proč se hádáme. Když se potkáme, chováme se ‚normálně‘, ale pak se z ničeho nic začneme hádat. Mě ty naše hádky ale ničí. Co mám dělat?“

Bezva teď jsem si to zavařila. Co jí mam sakra říct, ať se drží stranou a už ho netrápí? Ne to by poznala.

„S tím ti teda nepomůžu, ale nechceš ty vaše hádky zapít?“

„Dobrý nápad.“

Elena se tedy rozjela. Vypila už tři vodky, zapila je pivem a teď do sebe hází pátou (dvojitou!) whiskey a ještě do sebe leje víno s kolou. Teda řeknu vám, tý bude zítra hodně špatně a svede to na mě. Mohla bych jí opečovávat pomalu, ale jistě se stát její kamarádkou a dostat jí Damona z hlavy. Super nápad, Rebekah.

„Pojď, už půjdem,“ tahala jsem toho opilce. Na štěstí nedělala protesty a šla. No, jestli se tomu dá říkat chůze…, ale hlavní je, že jsme se dostaly k autu.

„Sedni si. Opatrně!“ Já jí řeknu ‚sedni si‘ – a tím myslím do auta, a hádejte, co udělala? Sedla si na zem, na parkovišti.

„Myslela jsem do auta.“

„Ups.“ Konečně si sedla do auta a mohly jsme jet.

„Domů?“ položila jsem jí blbou otázku.

„Ne, chci za Damonem. Do penzionu.“ Cože říkala?

„Jestli tě takhle uvidí, bude z toho další hádka.“

„To je mi jedno. Chci ho vidět.“ I když jsem upír, řídím se jedním důležitým pravidlem: neodporovat opilci. Tak jsem tedy jela směr penzion, ale jestli ho znovu raní, ať si mě nepřeje.

Konečně jsme byly u penzionu. Dokážete si představit, jaký to je vést ožralou Elenu? Celou cestu zpívala, spíš hulákala a míchala všechny písničky dohromady. Měla jsem chuť jí způsobit těžký otřes mozku. V penzionu se svítilo pouze v jednom pokoji a to v Damonově. Štěstí, že ten závislák tu není, kdyby viděl Elenu, jak se zřídila, smál by se, až by se za břicho popadal, tedy asi by mě chtěl zabít, že jsem na ni nedala pozor (poslední dobou se o ni hodně stará).

Stejně to není moje vina, za to může Damon. Já s Elenou, která se rozhodla, že si ze mě udělá tahač, jsme došly ke dveřím, kde už stál Damon s tím svým posměšným úšklebkem. Bože on byl tak sexy. V jeho světle modrých očích jsem se mohla utopit.

„Koukám, že dámská jízda se vymkla z rukou.“

„Drž hubu, Damone.“

„Prosím tě, co to táhneš za závaží? Chceš jít na soutěž vzpěračů?“ Poukázal na Elenu a ta se v tu samou dobu odlepila od mých zad a dlouze a vášnivě Damona políbila. Kdybych byla člověk, tak bych během setiny vteřiny zrudla a bouchla vzteky. Elena se snad po celé věčnosti od Damona odtáhla a řekla mu: „Miluju tě.“

Zaslala: Dajdis