Lest (4)

Damon přecházel nervózně sem a tam. Říkal Eleně, ať jde na krátkou procházku a ne ať jde na túru. Pořád se nevracela a nebrala telefon. Nestalo se jí náhodou něco? Nepotkala jeho staré „já“ nebo Katherine? Damonovi běhaly hlavou snad miliony strašlivých scénářů, co by se jí mohlo stát. Pomalu, ale jistě propadal panice.

***

Damon za pomoci několika občanů z města a za doprovodu svého bernardýna odnesl Elenu do Salvatorovic rezidence, do Katherinina pokoje. Elena se probudila z bezvědomí a byla šokovaná. Neměla ani nejmenší potuchu, kde může být a poslední co si pamatje jsou psí sliny na jejím obličeji.

„Haló, je tu někdo?“ zavolala Elena. V tu ránu někdo zaklepal na dveře, nezeptal se, jestli může vstoupit a vešel do místnosti. Elena, jakmile spatřila Damona, se mu vrhla kolem krku.

„Damone, ani nevíš, jak ráda tě vidím. Vysvětlíš mi prosim tě, kde to jsem a co se stalo?“

„Katherine, nestalo se ti něco? Jsi ve svém pokoji u nás v penzionu a omdlela si na náměstí. Co si vůbec dělala, tak brzo ráno venku?“

„Vždyť si mi sám řekl, ať jdu ven, jestli chci.“ Elenu po chvíli napadlo, že to není Damon – upír, ale je to Damon – člověk. Najednou vtrhla do pokoje středně vysoká, hubená blondýnka v rudých šatech jako krev s vyšitými vzory černou nitkou jako havran.

„Katherine, je ti dobře? Měla jsem o tebe velkou starost. Co tě to napadlo, jít tak brzo ráno ven, chceš snad, aby na nás přišli?“ Elena byla vyděšená k smrti. Blondýnka, která jí objímala takovou silou, že ji málem rozmačkala, měla o Katherine starost a očividně velkou.

„Jackie, mám pocit, že s ní není něco v pořádku. Když jsem přišel do pokoje, vrhla se mi kolem krku a ptala se kde je a co se stalo.“

„Nech nás na chvíli osamotě,“ ovlivnila Jackie Damona a vlepila mu polibek na rty. Elena na to koukala, jako na zjevení. Neměla ponětí co se děje. Vždyť Damon by měl být v tuhle dobu s Katherine a ne s Jackie.

„Katherine, můžeš mi vysvětlit co se to s tebou děje? Jestli ses změnila jen kvůli tomu sobeckýmu idiotovi Stefanovi, tak se rychle vzchop a buď zase ta nevypočítavá mrcha. Neříkala jsem ti snad, že se nesmíš nikdy změnit ani kvůli lásce.“ Elena byla zmatená, když tedy z Katherine udělala mrchu Jackie, Tak jak ji Damon může mít rád?

„Svým nerozvážným chováním by jsi nás mohla prozradit. Snažili by se nás zabít a pokud by zjistili, že nemůžou, mohli by ublížit Damonovi a to se nesmí stát za žádnou cenu.“ Elena byla vyděšená k smrti. Co když Jackie zjistí, že není Katherine. Mohla by jí zabít nebo ublížit Damonovi – upírovi. Sice jí středně vysoká a hubená blondýnka s blankytně modrými oči a plnými červenými rty jako rubíny děsila, ale stejně nechápala, jak se Jackie může kamarádit s Katherine nebo být mrchou. Za tu krátkou dobu co jí zná, zjistila, že je stejná jako Damon.  Na povrchu chladnokrevná vražedkyně a mrcha, ale uvnitř: nesobecká a starostlivá osoba toužící po štěstí a životu normálního člověka. Měla strach o Katherine, Damona, všechno nasvědčovalo tomu, že ho milovala z celého srdce a udělala by všechno pro to, aby byl v bezpečí.

„Nedali ti ráno náhodou sporýš na oblbnutí?“

„Proč?“

„Pořád si mě prohlížíš, jako bych byla duch.“

„Promiň, trochu jsem se zamyslela.“

„Stejně se mi zdáš nějaká divná. Mimochodem, máš vůbec ponětí, co jsem ti teď říkala?“

„Ne.“

„To je jedno.“ vykouzlil se Jackie na tváři úsměv, „Museli ti dát hodně sporýše, abys byla takhle mimo. Radši si odpočiň, zařídim to.“

„Dávej na sebe pozor.“ Elena věděla, že Katherine by tohle nikdy neřekla, ale nemohla si to odpustit.

„Toho sporýše bylo vážně hodně.“ řekla s úšklebkem Jackie a odešla. Elena okamžitě sáhla do malé kabelky, vyndala mobil a vytočila Damonovo číslo.

„Eleno?! Kde proboha jsi? Stalo se ti něco?“ zvedl Damon telefon a byl strašně moc rád, že slyší Elenin hlas.

„Damone, mám pro tebe špatnou zprávu.“

„Vyklopíš mi konečně, co se děje?!“

„Nekřič na mě!“

„Promiň, víš, jak jsem se o tebe bál.“

„Když jsem se procházela, začalo se mi špatně dýchat, omdlela jsem a našel jsi mě ty, tedy spíš tvůj pes. Neřekl jsi mi, že jsi měl psa.“

„Psa neřeš. Kde jsi?“

„Ve vašem domě, v Katherinině pokoji.“

„Neříkal jsem ti náhodou, ať se tomu domu vyhýbáš velkým obloukem?“

Zaslala: Dajdis