První setkání (2) – V nemocnici

Poznámka: Tak jsem se pokusila zplodit pokračování první povídky. No, nevím, jak se vám to bude líbit. Až si to přečtete tak mně prosím do komentářů napište, jak by podle vás mělo vypadat pokračování, protože mě zatím nic moc nenapadlo. Děkuju! :)

Nádherné smaragdově zelené oči. Elena omdlela.

Světla, hlasy. Elenu znovu pohltila tma.

Když se Elena probudila, zjistila, že leží na nemocničním lůžku a v rukách má napíchané všelijaké hadičky. Když pootočila hlavu, uviděla tetu Jennu dřímající na křesle.  Ale proč tam neseděla máma? Nebo táta? Napřímila se a vztáhla ruku po sklenici vody přichystané na stolku vedle postele. Nemotornými prsty však sklenici převrhla, čímž probudila Jennu. Ta s leknutím vyletěla z křesla, a jakmile si všimla, že je Elena vzhůru, rychle přispěchala k nemocničnímu lůžku a hadrem začala otírat rozlitou vodu. Poté popadla pet láhev a dolila do sklenice vodu, jež následně předala Eleně. Jenna měla ve tváři zvláštní vážný výraz, ale když pohlédla na Elenu, usmála se. Posadila se na kraj nemocničního lůžka a jemně stiskla Eleně ruku, jak jen to všelijaké hadičky dovolily.

„Ach Eleno…“ stačila říci teta, než se v pokoji objevil doktor a vlídně se na Elenu usmál.

„Dobrý den,“ pravil muž v bílém plášti a přispěchal k nemocničním přístrojům visícím nad lůžkem.

„Dobrý den,“  vysoukala ze sebe Elena s námahou. Doktor se napřímil a pohlédl na tetu Jennu.

„Zatím vypadá vše v pořádku, ale radši by tady měla…“ doktor se odmlčel a pohlédl do papírů, „… Elena ještě nějakou dobu zůstat.“

„Dobře, ale co se mi vlastně stalo?“ pravila Elena a tázavým výrazem přejela z tety Jenny na doktora a zase zpět. Jenna se nejistě podívala na doktora, zřejmě očekávala nějakou radu. Muž jen zavrtěl hlavou.

„No víš…“ začala nejistě Jenna.

„Teď by sis měla hlavně odpočinout,“ prohlásil rázně doktor. Pak se jen povzbudivě usmál na obě ženy a odkráčel prosklenými dveřmi pryč.

„Teto!“ začala výhružně Elena, ale to už se do místnosti nahrnuly další dvě dívky s náručí plnou dárků, květin a přáníček. Bonnie a Caroline. Dvě nejlepší Eleniny přítelkyně, které se očividně rozhodly, že nenechají kamarádčin pokoj tak nudný jak byl.

„Eleno, jsme tak rády, že už jsi vzhůru!“ cvrlikaly jedna přes druhou a zahalily Elenu  přívalem objetí a polibků.

„Tak já si asi skočím pro kafe,“ postavila se Jenna a svižným krokem se odebrala ke dveřím. Ještě předtím se střetla pohledem s Bonnie a zavrtěla hlavou.

Bonnie a Caroline strávily v nemocnici s Elenou celé odpoledne. Jenna už šla také domů. Za celé odpoledne se ale Elena nedozvěděla, co se jí stalo, což jí pořád vrtalo hlavou. A všimla si těch pohledů, jaké na ní všichni vrhali. Elena se uvelebila na posteli a snažila se sníst alespoň něco z nechutné nemocniční stravy. Po několika minutách to Elena vzdala a odložila tác na noční stolek. Položila si hlavu na nepříjemně měkký polštář. Nádherné vlasy se jí rozprostřely kolem hlavy a vytvořily jí jakousi svatozář. Stejně by mě zajímalo, co se vlastně stalo, pomyslela si Elena.

Zaslala: Jitka