Unbelievable (7)

„Katherine!!!“ zařval Stefan, upocený se prudce posadil a zrychleně dýchal. Katherine byla v koupelně, a jakmile ho uslyšela, přiběhla k němu.

„Co se stalo?“ Vyděšeně si ho prohlížela a její ruce bloudily po Stefanových hořících tvářích.

„Zlý sen. Byl to jenom zlý sen,“ odpověděl Stefan a stále zrychleně dýchal. Opět si lehl a Katherine šla zhasnout do koupelny. Když se vracela za Stefanem do postele, sledoval její ladné kroky a pohyby jejího těla.

„Na co tak zaujatě hledíš?“

„Na tu nejkrásnější upírku, jakou jsem kdy v životě viděl.“ Katherine se pousmála a vycenila na Stefana svoje upíří zuby.

„Kolik je hodin?“

„Lásko, je půl 8 a je neděle, takže jestli přemýšlíš nad tím, že by si měl vylézt z postele, tak na to hezky rychle zapomeň. Dneska se z postele ani nehneš.“

„Co bychom tak mohli dělat celou neděli v posteli?“ prohodil Stefan řečnickou otázku, ale stejně čekal, jestli se k tomu Katherine nějak vyjádří.

„Noo, pár nápadů bych měla, ale…“ odpověděla mu Katherine a lehla si vedle něj. Stefan si ji přisunul do náruče a ruku ji obmotal kolem pasu. Náhle oba usnuli.

***

„Kdo je Damon? Vážně Eleno? Kdo je Damon? To má být vtip?“ Smála se na mě Caroline, jako by si myslela, že si z ní dělám srandu.

„Caroline, vtipné mi to vůbec nepřijde. Kdo je Damon? Počkej! Nech mě hádat, to božské stvoření s neodolatelnýma očima, sexy postojem, perfektně rozčepýřenými vlasy a svůdným úsměvem?“ vyjmenovávala jsem postupně přednosti onoho přitažlivého muže, který ještě před chvilkou stál v mém pokoji.

„Eleno? Jsi v pořádku?“ ptala se mě Caroline a nedůvěřivě si mě prohlížela.

„Samozřejmě, že jsem v pořádku Caroline, proč bych neměla být?“ usmála jsem se na ni.

„Když pominu fakt, že je z tebe upír, což rozhodně v pořádku není, tak si stejně myslím, že se ti něco stalo, protože takovýhle množství přídavných jmen, kterými by si popisovala Brada Pitta nebo Johnyho Deppa, by si zrovna o Damonovy neřekla. Ani za předpokladu, že by si vypila lahev Tequilly.“

„Takže to je on. Ten černovlasý muž, který před chvilkou odešel.“ Mrkla jsem na ni a sledovala ji, jak si sedá do křesla a hlavu schovává ve svých dlaních.

„Mám žízeň,“ vstala jsem z postele a prošla místem, kam dopadaly slunečné paprsky. V tom okamžiku jsem zakřičela jak lev v kleci a schovala se za dveře. V dalším momentě se ty dveře rozrazily způsobem, že by z nich zbyly jenom třísky, kdybych je včas nezachytila.

„Co se stalo?“ zeptal se vyděšeně Damon.

„Nic, Elena okusila pár slunečních paprsků a máme tu jeden nevyřešenej problém, kterej by bylo nejlepší vyřešit hned teď.“ Nechápavě si Caroline prohlížel, pak se otočil na mě a já jsem zjistila, že jsem se do těch jeho třpytících se modrých studánek zamilovala až po uši.

„Eleno?“ promluvil na mě tak líbezným hlasem, ale cítila jsem v něj smutek, lítost, bolest. Pak nastala chvilka ticha, kterou naštěstí prolomil Bonniin pozdrav.

„Ahoj Bonnie,“ pozdravila jsem ji a pak se prudce otočila, když jsem slyšela Damona křičet bolestí. Svíjel se na zemi, jako by mu někdo ubližoval, pak jsem teprve pochopila, že tou příčinou je Bonnie.

„Bonnie, přestaň!!“ řvala jsem na ni jako smyslů zbavená.

Bonnie se na mě podívala a dál pokračovala. Potom začala mluvit: „Dostane, co si zaslouží, Eleno. Za všechno, co ti způsobil.“

„Bonnie! To nebyl Damon!“ vydralo se z Carolininých úst.

Bonnie přestala na Damona používat svoji magii a nechápavě si prohlédla Caroline, ta dlouho nečekala a pustila se do vyprávění, jak to vlastně bylo. Já jsem se mezitím snažila Damonovi pomoct na nohy.

„Eleno, ty si mě nepamatuješ?“ nechápavě jsem se na něj podívala.

„Měla bych?“

Zaslala: Katty