True Love (1)

Upozornění: Tato povídka vůbec nezasahuje do seriálu nebo knižní série, proto se zde objevují postavy, které jinde ne (seriál, knížky), ti co fandí páru Stefan+Elena se nemají čeho bát (Damona), protože Damon se dočká někoho jiného.

Děj: Po třech letech se do Mystic Falls vrátí kamarádka Damona a Stefana Daniell Reilingová, objeví rodinné tajemství a novou sílu. Našim hrdinům to obrátí život vzhůru nohama, zamotá osudy a připraví nečekaná překvapení, která se zdála být nemožná.

________________________________________________________________________________________________

Jmenuji se Danielle Reilingová a můj život nikdy nebyl nejjednodušší. Tedy možná byl, ale jen do doby než mi zemřeli rodiče. Bylo mi patnáct, když se to stalo. Nikoho jiného kromě nich jsem neměla. Čekat na to, až si pro mě přijdou sociální pracovníci a dají mě do náhradní rodiny, jsem nechtěla. Tak jsem utekla.

Všichni by tipovali, že další školu kromě základní nemám. Ale to je chyba. I když jsem neměla rodiče, tedy zákonné zástupce, dostala jsem se na docela prestižní školu. Jazyky to bylo vždycky moje. Jazyková škola je úspěšně za mnou. Živím se jako překladatelka knížek, průvodce po památkách nebo se někdy poštěstí a pomáhám jako překladatelka na nějakých konferencích z cizích zemí.

Peněz jsem měla přebytek a navíc velké dědictví po rodině, ale nejsem jako ti bohatí z Hollywoodu a nevyhazuji za zbytečnosti. Je mi 20 let a na svůj věk mám v práci dobré postavení. Zrovna teď jsem našla dobrou práci, a tak si balím saky paky a stěhuji se do Mystic Falls. Pro mě město známé. Zde jsem objevila své čarodějné schopnosti a našla dobré přátele.

Ano, jak jste se dozvěděli, jsem čarodějka. Svých sil nevyužívám, nemám proč. Bylo to hned po smrti rodičů, kdy jsem sem přišla, a v nebezpečí se aktivovaly. Od té doby jsem se je zkoušela naučit řádně ovládat. Také jsem se už od dětství učila boji a teď se to hodilo. Také jsem zjistila z některých kouzelnických knih, že čarodějky přestanou v 18 letech stárnout. Super. Tuhle výhodu jsem teda nečekala.

 

 

Když dotáhnu své obrovské cestovní kufry ke svému jeepu, automaticky začnu hledat klíčky. Kruci, kde jsou – letí mi hlavou. Nechce se mi je hledat v prázdném domě, tak položím kufry, natáhnu ruce před sebe, za chvíli se objeví záblesk a klíčky od auta mi leží v rukou. Kufry jsem s funěním vyzvedla a nastrkala do kufru auta a zasedla za volant.

Cesta byla dlouhá a nudná. Pouštěla jsem si všechny své oblíbené hity, až se mi chtělo trsat do rytmu. Ale seděla jsem za volantem a byla zodpovědná i za ostatní životy řidičů na silnici.

Když jsem dorazila před penzion, zaparkovala jsem a dotáhla ke dveřím svá obří zavazadla, došlo mi to. Co když mě nepoznají a nepřijmou mě, tohle je jediný penzion široko daleko – šlo mi hlavou. No nic, za pokus nic nedám.

Dlouze jsem zazvonila a chvíli se nic nedělo. Začala jsem si podupávat do rytmu písničky, která mi hrála do sluchátek. Když už se otevřely dveře, tak mi můj dotykáč, který jsem si teď kontrolovala, málem vypadl z ruky, jak jsem se lekla. Stál tam Stefan s knížkou v ruce. Jo bez té nedá asi ani ránu. Nadšeně jsem se na něj usmála.

„Zdravím, Stefane,“ pozdravila jsem nadšeně.

„Ahojky, Daniell,“ vypadlo z něj.

Takový překvapený obličej jsem u něj ještě neviděla. Musela jsem se mu zasmát. Zajímá mě, jak se bude tvářit Damon, až mě uvidí. S ním jsem hodně velká kamarádka.

Taky to byl on, kdo mě zachraňoval ze svízelných situací při mém pobytu zde. Když už se Stefan konečně rozhoupal, popadl moje tašky a táhnul je dovnitř. Po tom, co jsem dotáhla třetí, zavřel vchodové dveře a stále na mě koukal jak na ducha. Radši jsem se koukla do zrcadla, které bylo poblíž, jak vypadám, ale všechno bylo jak má. Neuvěřitelně dlouhé černé vlasy, zelené nalíčené oči, úsměv na rtech a super krátké letní šaty.

„Stefane kde je Damon?“ zeptala jsem se ho, když se k ničemu neměl.

„Jel něco zařídit do města,“ zamumlal.

„Aha, a kde můžu se ubytovat?“

„Jo jasně, přátelé si pomáhají ne?“

„Díky, a nemohl bys mi vzít ty tři kufry, když máš tu upíří sílu, tak by ti to nemělo dělat problém, ne?“

„Jo, jasně.“

Když mě vedl k pokoji, prohlížela jsem si dům, jak se za těch pět let změnil. Skoro žádná změna. Jen elektronika byla modernější, kuchyň nevysvětlitelně vybavenější, teda tím myslím jídlo, a některé pokoje převratnější. Když jsem nakoukla do jednoho z pokojů a viděla převrácený nábytek a kůly na zemi, otočila jsem se ke Stefanovi s nadzvednutým obočím.

„Katherine se tu na nějakou dobu zdržela.“

„No to teda vidím.“

Konečně ve svém pokoji. Ano, slyšíte dobře. Tento pokoj mi patří již pět let, od doby co jsem sem přišla. Kluci byli hodní, přijali mě mezi sebe, jejich tajemství jsem brala v pohodě, protože když jste čarodějky, jen tak vás už skoro nic nepřekvapí.

Vše v pokoji tu bylo, tak jak jsem odešla, jen elektronika byla nová. No, když mají hoši peněz. Začala jsem si z kufrů vyndávat věci. Musela jsem přerovnat knihovnu, protože byla plná Stefanových knih. Jsme s tímto úplně stejní. Damon jednou řekl, že knihomol jako Stefan už nemůže existovat, protože tuto možnost člověka je na věčnost vyčerpána. Jo, člověk jako Damon může říkat, co chce, ale stejně bych se vsadila, že ani neví, jak knížka vypadá.

Když bylo vše na svém místě, rozhodla jsem se prozkoumat půdu. Sice jsem tu s nimi žila dva roky, ale chodila jsem do školy a na prozkoumávání jsem neměla čas. Zrovna když jsem lezla po žebříku, ozvala se zezdola dutá rána a nadávání.

„Doprčic, kdo sem dal ten kufr?“ Po hlase jsem poznala Damona.

Úplně jsem na poslední zavazadlo zapomněla. Stefan i se svou upíří silou tři kufry nezvládl, takže jeden zůstal dole. A to prý zachraňuje lidi a pere se s Damonem. To bych chtěla vidět. Vždyť ho „přepere“ i pár zavazadel.

„Stefane, ty se stěhuješ?“ tázal se Damon s nadějí v hlase.

Nechtělo se mi chodit ty schody dolů, a hlavně jsem chtěla překvapit Damona. Tak jsem přelezla dřevěné zábradlí a skočila jsem dolů. No, když zvládnu třípatrový dům, tak o patro méně snad zvládnu ne? Prosvištěla jsem ty dvě patra jako nic a přistála Damonovi na zádech. Omotala mu nohy okolo pasu a chytla okolo krku, abych z něj nespadla. Damon se neuvěřitelně lekl, až poskočil. Otočil hlavu a já uviděla ty jeho krásné jiskřící modré oči. Potěšeně se usmál. Všimla jsem si, že z rohu ve kterém byla největší tma, nás pozorují Stefanovy zelené oči. Vypadaly tak nějak zkoumavě. Jako by nad něčím přemýšlel, co mu nešlo do hlavy.

„Stefane, jestli si myslíš, že jsi nenápadnej, tak radši příště nemysli,“ houkla jsem na něho. On jen vyšel ze stínu a dál nás zamyšleně pozoroval.

„Vůbec ses nezměnila,“ žasnul Damon.

„No jo, před dvěma roky jsem přestala stárnout a je to náhodou dobrá výhoda,“ usmála jsem se na něj.

„Jakže? Cože?“ vykulili na mě oči oba bratři

„No však víte. Má rodina patří k nejstarším rodinám čarodějek a čarodějů. A některé rodinné linie jsou vzácné tak, že jejich členové nestárnou, aby rodinná linie nevymřela,“ vysvětlovala jsem klidně.

„A jak to, že dokážeš ustát skok z druhého patra a náš dům má hodně vysoká jednotlivá patra?“ nenechal se odbýt Stefan. Zakoulela jsem očima. Zase mu všechno vysvětlovat. Hodila jsem po Damonovi prosebný pohled.

„Daniell, nechceš vzít do našeho baru? Dlouho jsi tam nebyla a někteří tě zase rádi uvidí.“

„Jasně, hrozně ráda. S Mattem si zase popovídáme, s tebou trochu popiji a potom se vrátíme sem.“

„Tak se dobře bavte, stejně za chvíli přijde Elena,“ oznámil nám Stefan zacházející do kuchyně

„Kdo je Elena?“ obrátila jsem se na Damona

„To je Stefanova holka. Však víš. Okouzlili jí svým šarmem, řekl, že ji zachránil z auta, které sjelo do jezera, donutil nosit řetízek se sporýšem a dál a dál a dál.“

„A tys ji neokouzlil svým šarmem?“

„Snažil jsem se, ale jak se zdá tak asi ne.“

Nechápavě jsem se na Damona podívala, ten jen pokrčil rameny a naznačil mi, že jedeme do Mystic Grill. Nasedli jsme do Damonova terénního jeepu. Cestou jsme si povídali, co se tu důležitého stalo, když jsem tady nebyla.

„Prej tu byla Katherine na návštěvě.“

Damon se kysele usmál. Vím, co jim oběma udělala. Teda hlavně Damonovi. Říkala, jak je miluje oba, a nakonec mu řekla, že ho nikdy nemilovala. Víte, jaká je to doba? 145 let věřil a pak tohle. Mrcha jedna. Damon byl pak jako vyměněný. Tichý, smutný, nenápadný. Starý arogantní Damon s hloupými připomínkami se stáhl. Jo, někdy byl nesnesitelný, dělal si z vás legraci, ale mně ho bylo líto.

„Snažila se Stefa zase dostat zpátky, ale byl to šok, když se tu objevila.“

„Jo to chápu, zvlášť když Emily říkala, že je uvězněná v té hrobce pod kostelem s ostatními upíry, a najednou se ti objeví u dveří, no nechtěla bych.“

„Tak jsme tady,“ oznámil mi Damon.

Už z dálky jsem viděla obrovský svítící nápis Mystic Grill. Ano, moc se toho za tu dobu nezměnilo. Vyskočila jsem z auta a pospíchala na Damonovu stranu auta. Nedočkavě jsem se na něj usmála. V jeho modrých hypnotizujících očích zajiskřilo. Chytl mě za ruku a mířili jsme do baro-restaurace. Když jsme vešli, bylo tam docela málo lidí. No, většinou jdou zítra už všichni do práce. Damon jakoby mi četl myšlenky.

„A ty nejdeš zítra do práce?“

„Nastupuji až za měsíc.“

„Tak to si ho trochu užijeme, ne?“

„Pojedeme k té chatě u jezera?“ Podívala jsem se s napětím na Damona a čekala na odpověď, kterou si nějak záhadně dlouho promýšlel.

„Jasně, a kam jinam, srpen na začátku a teplo hrozný. Vždyť víš jak je to schovaný v lese u průzračného jezera, nádhera.“

„A pojede Stefan?“

„Ale budeme muset vzít i Elenu, ten se bez ní nehne, hlídá jí, aby se jí nic nestalo.“

„Jo, to je v poho, moc se těším, ale budem muset nakoupit jídlo, jedeme i my lidi.“

„A ukážeš mi něco z tý tvý moci, třeba co teď umíš nově? Stefan se o to taky zajímá, protože máme ve městě jednu čarodějku z linie Benettových.“

„Jo o téhle rodině jsem slyšela, do této rodiny patřila i Emily.“ Mělo to sice znít jako otázka, ale bylo to prosté oznámení.

Hodila jsem do sebe panáka bílého rumu, zato Damon se u jednoho nezdržel a za chvíli před ním bylo na dvacet skleniček. Když se blížila půlnoc, potácivě se postavil a chtěl zamířit k východu. Ale šel tím způsobem, od překážky k překážce, takže s sebou málem sekl na zem, tak jsem ho musela podepřít a s námahou jsem ho dostala k autu. Hledat klíčky se mi fakt nechtělo, tak jsem si mávnutím ruky otevřela dveře a opilého Damona usadila na sedadlo spolujezdce. Když byli u penzionu, nechtělo se mi tahat Damona z auta do pokoje, který je mimochodem až ve druhém patře naproti mému. Jednoduše jsem nás přenesla k němu do pokoje. Dostala jsem ho do postele a potom jsem se unaveně posadila na lehátko vedle postele. Jak jsem pozorovala spícího Damona, začaly se mi klížit víčka.

Zaslala: Annie