Unbelievable (4)

Skutečně mi to ani těch 5 minut netrvalo a vyběhla jsem ze dveří té nádherné vily. Damon stál opřený o auto a pozoroval, jak jsem na 8cm podpatcích scházela mramorové schody až k autu.

Otevřel mi dveře od auta, počkal, až nasednu a dveře zavřel. Poté se usadil na místě řidiče. Ani si nedokážu představit, jak rychle jsme jeli, ale bylo to skutečně rychle. Cesta do Mystic Falls nám trvala téměř poloviční dobu, než cesta do Damonovy přepychové vily. Během cesty jsme příliš nekomunikovali, ale na Damonovi bylo vidět, že mu něco vrtá hlavou.

Asi se dlouho přemlouval, než se mě zeptal: „Můžu už vědět, co se tady děje?“ Mlčky jsem se na něj podívala a neodpověděla.

„Stefan?“ zeptal se z ničeho nic.

„Ne, o Stefana tady vůbec nejde, měla jsem zlý sen…“

„Toho jsem si všimnul,“ skočil mi do řeči.

„Zdálo se mi o tom, jak se ze Stefana stalo monstrum s Katherine po boku, ale nejvíc mi vrtá hlavou, proč mě v tom snu Klaus prosil o pomoc.“ Damon najednou prudce šlápl na brzdu.

„KLAUS!? Eleno, to snad nemyslíš vážně…“ Měla to být spíše řečnická otázka, ale i tak jsem mu na ni chtěla odpovědět.

„Nemám důvod zrovna teď žertovat.“ Opět jsem se zahleděla do míhající se krajiny za oknem auta.

„Ale vždyť tě chtěl zabít, vysát ti z těla veškerou krev. Je to jenom rozmazlenej a bohužel až moc cílevědomej upír, ale to co nechápu je, proč na to vůbec reaguješ.“

Podíval se na mě, a když si všiml mého výrazu, usoudil, že promlouvat mi do duše není zrovna jeho parketa a také moc dobře ví, že jsem tvrdohlavá.

Odvezl mě rovnou domů. „Dobrou noc Damone.“

Zavřela jsem dveře a už běžela do rovnou do svého pokoje. Sundala jsem si bundu a posadila se na postel, vztyčila jsem hlavu a málem jsem v tu chvíli přestala dýchat.

V rohu mého pokoje stál Klaus opřený o zeď hned vedle okna. Šarmantním krokem se vydal směrem ke mně. Když byl asi půl metru ode mě, cítila jsem jeho dokonale aromatický parfém, při kterém se mi podlamovali kolena, jen co jsem ho ucítila.

„Dobrý večer, Eleno,“ pronesl zdvořile Klaus

„Klausi?!“ První slova, která ze mě v tom šoku vypadla. „Vylekal jste mě.“

„No tak, Eleno. Nemyslíš, že by bylo vhodnější mi tykat?“ odpověděl. V jeho hlase jsem cítila něco, jako výzvu.

„Co tady děláš?“

Elegantním krokem došel k mé posteli, ve které jsem ležela. Pomalu se posadil.

„Od našeho posledního setkání jsem ve svém nitru hledal dostatek odvahy.“

„Odvahy?“ náhle jsem ho přerušila, protože mi unikala pointa.

„Ano, odvahu. Jsem sice jeden z Původních upírů, ale lidské city jsem příliš dlouho zanedbával a nevšímal si jich. Až díky tobě jsem si vzpomněl, jaké to bylo být člověkem. Eleno, rád bych tě pozval na večeři. Šla by si zítra se mnou?“

Poslední věta mě zaskočila naprosto nepřipravenou. Snažila jsem se přemýšlet rychle, ale také rozvážně.

„Ano, ráda s tebou povečeřím.“

Radostně se na mě usmál a v jeho přitažlivých hnědých očích se zajiskřilo.

„Vyzvednu tě v 7.“ Vstal, uklonil se a políbil mi ruku, jako správný gentleman. „Sladké sny, Eleno.“ Usmál se a vzápětí byl pryč. Položila jsem hlavu na polštář a přehrávala si dialog, který se před malou chvílí odehrál.

Bylo asi kolem půl 4, když jsem konečně usnula. Opět se mi zdál strašný sen, ve kterém jsem se stala upírem a přímo před Stefanovýma očima jsem Katherine probodla srdce. Když Katherine padla mrtvá k zemi, vzala jsem druhý dřevěný kolík a v cukuletu jsem kolík vrazila Damonovy do zad a přitom zasáhl i srdce. V tom okamžiku jsem zakřičela a rychle se probudila.

„Eleno, jsi v pořádku?“ ozvalo se od okna, kde stálo mé křeslo.

Lekla jsem se a podruhé zakřičela, ale v následující vteřině jsem cítila něčí dlaň na mých ústech.

„Psssst, to jsem já, Damon.“

Tato věta mě celkem uklidnila, ale stále jsem byla vystrašená ze svého snu. Objala jsem Damona a začala potichu vzlykat.

Damon mi prstem nadzvedl bradu, aby se mohl podívat do mých očí zalitých slzami a starostlivým hlasem pronesl: „Co se ti zdálo?“

„Zabila jsem tě.“

Teď už jsem brečela naplno. Znovu jsem se opřela o Damonovu svalnatou hruď a ještě jsem dodala: „Tu košili budeš mít mokrou,“ a brečela jsem dál.

K mému překvapení Damon vstal, svlékl si košili, položil ji přes křeslo a opět lehl do mé postele. Přitulila jsem se k němu a snažila se zahnat myšlenky na ten hrůzunahánějící sen.

Teprve ráno jsem si uvědomila, co se večer stalo, protože jsem se probudila v Damonově objetí. Sedla jsem si do tureckého sedu a hleděla na něj. Vypadal tak sladce, a přitom tak neuvěřitelně sexy. Naprosto mě uchvátili jeho vypracované břišní svaly. Uvědomila jsem si, jak mě tento nebezpečný, neodolatelný, a přesto natolik něžný upír přitahuje.

Bohužel to nebyl jediný místní upír, který mě přitahoval. Klaus je také pohledný upír, ale na Klausovi mě nejvíc přitahovalo jeho tajemno. Moje myšlenky se postupně začali samy třídit. Z toho „úklidu myšlenek“ mě vytrhlo Damonovo zívnutí.

„Ty si nespal, že ne?“ Damon možná uměl předstírat spoustu věcí, ale toto zívnutí se mu zrovna nezdařilo.

„Dobrá, prokoukla si mě. Co si tak dlouho sledovala na mém těle?“ svůdně na mě zamrkal.

„Nemáš hlad?“ zeptala jsem se, abych odvedla řeč od jeho otázky, a přitom jsem úplně zapomněla, že upíři se krmí krví.

„Noo, jedno takové osmnáctileté děvče bych po ránu neodmítnul.“ Pronesl s úsměvem a já si poté uvědomila, jak je tato situace komická.

Naštěstí jsem byla pohotová a použila jsem proti Damonovy jeho vlastní zbraně = moment překvapení. Odhrnula jsem si vlasy tak, abych odhalila svůj krk. Damon na mě koukal překvapeným výrazem.

„Tak si posluž, má dokonce i tvoji požadovanou teplotu 36,5°C.“

Damon si přisedl blíž ke mně a natahoval se k mému krku. Čekala jsem na tu drobnou bolest při kousnutí. Místo kousnutí jsem cítila Damonovy vroucné polibky na mém krku. Byl to tak neuvěřitelně příjemný a opojný pocit, ale musela jsem se od něj odtáhnout.

„Co se děje?“ nechápavě se na mě podíval.

„Damone, já nemůžu … promiň.“

Nechápavě na mě pohlédl a evidentně pochopil.

„Dobrá, tvé rozhodnutí respektuji.“ Slezl z postele, oblékl si košili a bezeslov zmizel.

Já jsem ještě asi 10 minut ležela v posteli, pak jsem šla rovnou do koupelny, vyčistila si zuby, namalovala se, oblékla si župan a šla jsem se nasnídat. K snídani jsem si dala míchaná vajíčka. Po snídani jsem se oblékla a šla do školy. Po cestě mě, jako vždy, nabrala Caroline. Škola probíhala, jako obvykle, nudně. Už jsem se těšila na večer. Po škole jsem šla rovnou domů, abych se připravila na večer. Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli si vzít černé krátké šaty nebo modré dlouhé šaty. Nakonec jsem se rozhodla pro ty krátké. Vlasy jsem si natočila kulmou a namalovala si kouřové stíny. Bylo asi za 10 minut 7, seděla jsem na posteli a psala do deníčku.

Milý deníčku, za 10 minut mám jít s Klausem na večeři. Opravdu se moc těším, také doufám, že to nebude naše poslední večeře. Zítra ti všechno podrobně popíšu.

Na hodinách odbila 7 a v tu chvíli jsem zaslechla ťukání na okno. Otevřela jsem ho a Klaus se, jako pírko, snesl na podlahu. Vypadal naprosto neodolatelně.

„Připravená, má milá?“

„Ano, jsem připravená.“

Celá natěšená jsem přistoupila ke Klausovi. Cítila jsem vůni jeho dokonalé kolínské.

„Zavři oči, prosím,“ řekl Klaus sebevědomím hlasem, jakoby věděl, že to udělám, protože miluji překvapení. Zavřela jsem oči a cítila jeho paže, jak mě objaly a pevně sevřely. Po chvilce sevření povolilo a já otevřela oči.

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Stála jsem na terase, ze které byl nádherný pohled do údolí. Potom, co jsem se vzpamatovala z toho úžasu, jsem se otočila a sledovala Klause, který odsouval židli od stolu a naznačil mi, abych si sedla. Jakmile jsem dosedla, tak už otevíral láhev portského a nalil mi do přichystané skleničky na stole. K večeři jsme měli grilovaného lososa se salátem. Po jídle jsme ještě popíjeli víno a něco kolem jedenácté jsem už s Klausem stála před domem.

„Děkuji za hezký večer a delikátní večeři.“

„Já též děkuji,“ odpověděl Klaus, jako znalec etikety. Políbil mi ruku a odešel. S úsměvem na rtech jsem vběhla do pokoje a snažila se vysvléknout z šatů, ale zasekl se mi zip.

„Nechceš s tím pomoct?“ Ozvalo se za mnou. Lehce jsem sebou cukla a otočila se. U okna seděl Damon a se zájmem si mě prohlížel.

„Byl by si tak laskav?“ byla to spíše řečnická otázka a hned, co jsem ji dořekla, jsem cítila jeho ruce na svých zádech, jak zápasí se zipem. Po chvilce zip povolil, šaty mi sklouzly na zem a já stala zády k Damonovi jenom ve spodním prádle.

Zaslala: Katty