Život

Když jsem se po té nehodě probrala myslela jsem si, že jsem už upír, ale já nepociťovala žízeň ani hlad. Ani trochu jsem netoužila po krvi. Bolela mě hlava jako po nějakém dlouhém večírku. Rozhlédla jsem se, kde jsem. To místo jsem neznala. Bylo to nějaké pole a široko daleko žádné domy, ale mé nabourané auto bylo kousíček ode mne. Zvedla jsem se z mokré země a kupodivu jsem neměla nic zlomeného. Došla jsem k autu a podívala jsem se do zrcátka. Na krku jsem měla dvě malé dírky od upířích zubů. Damon by mě proměnil nebo vysál, ale jiný upír by mě pouze zabil.Co se stalo a jak dlouho jsem zde. Prohledala jsem skříňku v palubní desce vozu a hledala jsem mobil, ale nic jsem nenašla. Kdo nebo co mě napadlo. Kdy mě někdo přijde hledat. Alespoň bylo v autě sucho.

„Eleno, Eleno,“ ozýval se z blízkého lesa hlas. Myslela jsem si, že je to halucinace, ale pak jsem uviděla postavu. Byl to mužský hlas. Pak ten dotyčný asi spatřil auto a rozeběhl se, ale takovou rychlostí že, to nemohl být člověk.

„Eleno, jsi tady?“ ptal se ten hlas.
„Kdo to je?“ ptala jsem se neznámého.
„Já,“ strčil hlavu do dveří a byl to Stefan.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se.
„Nevím, ale zjistím to,“ odpověděl klidným hlasem.

Donesl mě v náručí do penzionu a dal mi něco k jídlu a vodu, abych se mohla napít. Půjčila jsem si gumičku co jsem našla u něj na stole a svázala jsem si vlasy.

„Co to je,“ začal studovat dírky na mém krku.
„Nevím,“ odpověděla jsem popravdě.

Celou noc jsme si povídali. Zjistilo se, že Logan je mrtvý, ale musí tu být ještě jiný upír. Damon byl v době mé nehody na druhém konci města, Stefan byl v penzionu a Logan ležel s kůlem v srdci mrtvý. Kdo mě tedy napadl. Pamatovala jsem si jen to, že jsem srazila člověka a auto bylo na střeše a to je vše. A ještě jsem nevěděla co řeknu tetě, ale věděla jsem, že budu muset lhát.

„Stefane, jak dlouho jsem byla pryč?“ obrátila jsem se na něj.
„Přibližně padesát jedna hodin a dvacet šest minut.“
„Jak mám zalhat tetě.“
„Tak třeba, že jsme spolu jeli za mými rodiči a oni nás stále zdržovali.“
„A co oblečení a můj vzhled.“
„Něco málo jsem ukradl s tvého pokoje,“ Stefan mi podal malou cestovní tašku. Byly tam náhradní džíny, tričko a nějaká kosmetika.
„Děkuji ti. Děkuji ti za všechno.“

Zaslala: *Anna*